Festival zakázaných slov

aneb co vypustit / vyškrtnout ze svého slovníku

Pojďme tedy na věc nebo chcete-li k věci.

Dnes ráno jsem zvedla telefon a jakási paní mi oznamovala, že jsem vyhrála poukázku v hodnotě 1200Kč na odběr různých věcí, které jejich společnost nabízí. A že si tedy mohu vybrat, jakoukoliv věc v hodnotě 1200Kč.

Má otázka přirozeně směřovala k objasnění pojmu věc, proto jsem se zeptala: „Můžete mi, prosím, sdělit, o jaké věci se jedná?“

Paní na malou chvíli zaváhala a pak s trochou neochoty v hlase odvětila: „Naše společnost nabízí celou řadu věcí pro domácnost, pro kutily, pro vaření, na úklid.“

Z této odpovědi jsem o moc moudřejší nebyla, proto jsem nabízenou poukázku odmítla.

Slovo „VĚC“ je obecné slovo. Pokud nevíme, co se pod ním skrývá, je to prázdný bezobsažný pojem. Nepoužívejte proto slovo věc, pokud druhá strana netuší, co tím ve skutečnosti míníte.

To jsou věci, viďte?  🙂

Dalším nešvarem, který hojně používáme, je slovo „HROZNĚ“ ve smyslu velmi.

„Jsem hrozně šťastný.

„Byla jsem hrozně překvapená.“

„Bylo to hrozně zajímavé.“

„Bylo to od něj hrozně milé.“

Cítíte ten nesoulad mezi pozitivním a negativním nábojem obou slov?

Pokud někdo řekne:

„Je to hrozně velké.“

Jak velké je to ve skutečnosti pro vás?

Slůvko „HROZNĚ“ tedy s klidným svědomím pusťte k vodě.

Dalším nadužívaným slovem je slovo“ UPŘÍMNĚ“.

Řeknete-li někomu:

“Řeknu ti upřímně, že…“, pak to znamená, že zbytek našeho dialogu snad upřímný nebyl?

Slovo „UPŘÍMNĚ“ zavřete, prosím, do skříně.

„Prostě mi to tak připadá.“

„Prostě nevím, co na to říct.“

Slovo“PROSTĚ“je slovní vycpávka, která oslabuje sílu řečeného. Prostě slovo „PROSTĚ“ vyškrtněte ze svého slovníku a máte po starostech.

„Vždycky to otočíš proti mně.“

„ Vždycky přijdeš pozdě.“

„ Vždycky se ke mně chováš odměřeně.“

Taky cítíte tu nevyřčenou výčitku, která otevírá dveře pro nepříliš lichotivou výměnu názorů, v horším případě pro konflikt?

Podobnou skrytou municí je i zdánlivě nevinné slůvko nikdy.

„Nikdy na mě nemáš čas.“

„Nikdy tě nezajímalo, co vlastně dělám.“

„Nikdy neuděláš to, co chci já.“

V kontextu se slovo „NIKDY“ často chová jako chameleon. Zatímco v běžné řeči se chová jako neviňátko:

„Nikdy jsem tam nebyl.“

„Nikdy jsem nejezdil na koni,“

v nestřeženém okamžiku se může transformovat ve výčitku.

Prosím, opravdu si dobře rozmyslete, v jakém kontextu slovo „NIKDY“ použijete.

Dozvěděli jste se zde spoustu nových „VĚCÍ“, nebo to pro vás bylo spíše opáčko? S jakým dalším nešvarem se setkáváte vy?